Svět Harryho Pottera

Ahojky :-) Zde se dozvíte vše o kouzelném světě Harryho Pottera

Statistika

Návštěvnost

TOPlist

J. K. Rowlingová

Slibovaná povídka online!

A je to tu, povídka na dvě A5 strany. V pokračujícím článku ji můžete najít jak v anglickém rukopisu, tak i v českém překladu!
Včera (10.6.2008) se konala aukce, na níž byla dražena i povídka J. K. Rowlingové ze světa Harryho Pottera. Kupec za dvě stránky A5 s příběhem, odehrávajícím se tři roky před Harryho narozením, zaplatil 25 000 liber.
Video Liza z BBC se čteným úryvkem z Jamesova a Siriusova počínání si můžete stáhnout
tady.

Tady je rukopis J.K.Rowlingové a pod tím text, aby to bylo lépe čitelné. Je to v angličtině, takže to asi každý nepřečte, ale ještě doleji najdete český překlad :-)

Rukopis:

Čitelněji přepsáno:

The speeding motorcycle took the sharp corner so fast in the darkness that both policemen in the pursuing car shouted 'whoa!' Sergeant Fisher slammed his large foot on the brake, thinking that the boy who was riding pillion was sure to be flung under his wheels; however, the motorbike made the turn without unseating either of its riders, and with a wink of its red tail light, vanished up the narrow side street.

'We've got 'em now!" cried PC Anderson excitedly. 'That's a dead end!"

Leaning hard on the steering wheel and crashing his gears, Fisher scraped half the paint off the flank of the car as he forced it up the alleyway in pursuit.

There in the headlights sat their quarry, stationary at last after a quarter of an hour's chase. The two riders were trapped between a towering brick wall and the police car, which was now crashing towards them like some growling, luminous-eyed predator.

There was so little space between the car doors and the walls of the alley that Fisher and Anderson had difficulty extricating themselves from the vehicle. It injured their dignity to have to inch, crab-like, towards the miscreants. Fisher dragged his generous belly along the wall, tearing buttons off his shirt as he went, and finally snapping off the wing mirror with his backside.

'Get off the bike!' he bellowed at the smirking youths, who sat basking in the flashing blue light as though enjoying it.

They did as they were told. Finally pulling free from the broken wind mirror, Fisher glared at them. They seemed to be in their late teens. The one who had been driving had long black hair; his insolent good looks reminded Fisher unpleasantly of his daughter's guitar-playing, layabout boyfriend. The second boy also had black hair, though his was short and stuck up in all directions; he wore glasses and a broad grin. Both were dressed in T-shirts emblazoned with a large golden bird; the emblem, no doubt, of some deafening, tuneless rock band.

'No helmets!' Fisher yelled, pointing from one uncovered head to the other. 'Exceeding the speed limit by - by a considerable amount!' (In fact, the speed registered had been greater than Fisher was prepared to accept that any motorcycle could travel.) 'Failing to stop for the police!'

'We'd have loved to stop for a chat,' said the boy in glasses, 'only we were trying -'

'Don't get smart - you two are in a heap of trouble!' snarled Anderson. 'Names!'

'Names?' repeated the long-haired driver. 'Er - well, let's see. There's Wilberforce... Bathsheba... Elvendork...'

'And what's nice about that one is, you can use it for a boy or a girl,' said the boy in glasses.

'Oh, OUR names, did you mean?' asked the first, as Anderson spluttered with rage. 'You should've said! This here is James Potter, and I'm Sirius Black!'

'Things'll be seriously black for you in a minute, you cheeky little -'

But neither James nor Sirius was paying attention. They were suddenly as alert as gundogs, staring past Fisher and Anderson, over the roof of the police car, at the dark mouth of the alley. Then, with identical fluid movements, they reached into their back pockets.

For the space of a heartbeat both policemen imagined guns gleaming at them, but a second later they saw that the motorcyclists had drawn nothing more than -

'Drumsticks?' jeered Anderson. 'Right pair of jokers, aren't you? Right, we're arresting you on a charge of -'

But Anderson never got to name the charge. James and Sirius had shouted something incomprehensible, and the beams from the headlights had moved.

The policemen wheeled around, then staggered backwards. Three men were flying - actually FLYING - up the alley on broomsticks - and at the same moment, the police car was rearing up on its back wheels.

Fisher's knees bucked; he sat down hard; Anderson tripped over Fisher's legs and fell on top of him, as FLUMP - BANG - CRUNCH - they heard the men on brooms slam into the upended car and fall, apparently insensible, to the ground, while broken bits of broomstick clattered down around them.

The motorbike had roared into life again. His mouth hanging open, Fisher mustered the strength to look back at the two teenagers.

'Thanks very much!' called Sirius over the throb of the engine. 'We owe you one!'

'Yeah, nice meeting you!' said James. 'And don't forget: Elvendork! It's unisex!'

There was an earth-shattering crash, and Fisher and Anderson threw their arms around each other in fright; their car had just fallen back to the ground. Now it was the motorcycle's turn to rear. Before the policemen's disbelieving eyes, it took off into the air: James and Sirius zoomed away into the night sky, their tail light twinkling behind them like a vanishing ruby.

Zdroj: potterharry.net , snitchseeker.com

 

Český překlad:

Motorka se řítila temnými ulicemi tak rychle, že když zahnula prudce za roh, policisté v blížícím se autě se zmohli jen na jakési „Hou!“ Seržant Fisher dupl svou obří nohou na brzdu, až se domníval, že chlapec vezoucí se v tandemu mu vletí pod kola; nicméně motorka ladně s bliknutím zadních brzdových světel zabočila do vedlejší úzké ulice, aniž by jezdci vypadli byť kousek ze sedla.

„Tam je dostanem!“ vykřikl vzrušeně strážník Anderson. „Slepá ulice!“

Fisher, usilovně otáčeje volantem, sedřel polovinu barvy z boku auta, jak se snažil v honbě za motorkou zahnout do uličky.

Zde pak po čtvrthodinové štvanici ve světle dálkových světel uviděli svou kořist, konečně nehybnou. Oba jezdci byli chyceni v pasti cihel mohutné zdi a policejní auto, které nyní drkotalo směrem k nim, vypadalo jako nějaký bručivý predátor s rozžhavenýma očima.

Mezi dveřmi auta a zdmi uličky bylo tak málo místa, že Fisher a Anderson měli co dělat, aby se z vozu vůbec dostali. Ranilo jejich důstojnost, že se museli k těmto ničemům plazit jako krabi. Fisher musel stahovat své dobře krmené břicho, jak se plížil podél zdi, přesto si z košile utrhl několik knoflíků a nakonec zadkem ulomil i boční zrcátko.

„Slezte z motorky!“ hřměl na culící se mladíky, kteří seděli v míhajícím modrém světle a jakoby si to náramně užívali.

Udělali, jak jim bylo řečeno. Fisher, který se konečně uvolnil od ulomeného zrcátka, na ně zazíral. Vypadal, že jim je kousek pod dvacet let. Ten, co řídil, měl dlouhé černé vlasy; jeho drzý vzhled Fisherovi připomněl přítele dcery – kytaristu, ale hlavně povaleče. Druhý hoch měl taky černé vlasy, ale krátké a trčely do všech stran; na nose brýle a v obličeji široký škleb. Oba byli oblečeni do triček vyzdobených velkým zlatým ptákem – bezpochyby znak nějaké hlučné nelibozvučné rockové kapely.

„Bez helem!“ zařval Fisher a ukazoval na chlapcovy hlavy, na kterých skutečně chyběly helmy. „Překročení rychlosti o – dost značné!“ (Ve skutečnosti byla zaznamenaná rychlost tak vysoká, že si Fisher nebyl schopen připustit, že motorka takovou rychlostí vůbec může jet.) „Neuposlechnutí příkazu policie k zastavení!“

„Rádi bychom se byli zastavili na kus řeči,“ řekl hoch v brýlích, „jenom jsme se snažili-„

„Nechytračte tu – vy dva jste v pořádném průšvihu!“ vrčel Anderson. „Jména!“

„Jména?“ opakoval dlouhovlasý řidič. „No – dobře, podívejte. Třeba Wilberforce... Bathsheba... Elvendork...“

„A co je příjemné na posledním jméně, můžete ho použít jak pro chlapce, tak i pro dívku,“ řekl mladík s brýlemi na nose.

„Ou, NAŠE jména jste mysleli, že jo?“ zeptal se první, když Anderson začal vzteky prskat. „To jste měl říct hned! Tohle je James Potter a já jsem Sirius Black!“

„V mžiku vás ten humor přejde, uvidíte, vy malí drzí –“

Ale ani James ani Sirius nevěnovali strážníkovi pozornost. Náhle tu stáli v pohotovosti jako dva lovečtí psi a zírali kamsi za Fishera s Andersonem, přes střechu auta do temného ústí ulice. Pak, se stejnými plynulými pohyby, sáhli oba do zadních kapes.
Mezi bušením srdce si policisté představili pistole mířící na ně, ale o vteřinu později viděli, že motoristé nevytáhli nic víc než –

„Paličky na buben?“ poškleboval se Anderson. „Pěkní vtipálci jste, co? Dobře, zatýkáme vás na základě obvinění z –“

Ale Anderson nikdy nedořekl na základě jakého obvinění je zadržuje. James a Sirius vykřikli cosi nesrozumitelného a vyslali paprsky světla.

Policisté pobíhali kolem, pak se zarazili. Na košťatech ulicí proletěli – skutečně PROLETĚLI – tři muži a ve stejném okamžiku se policejní vůz postavil na zadní kola.

Fisherovi se podlomila kolena a těžce dopadl na zem; Anderson zakopl o jeho nohu a spadl na Fishera, když uslyšeli PRÁSK – BUM – SKŘÍP, jak muži na košťatech narazili do převráceného auta a spadli, zřejmě v bezvědomí, na zem, zatímco třísky z košťat létaly všude kolem.

Motorka se opět rozburácela. Fisher s otevřenou pusou sebral všechnu sílu, aby se ohlédl za oběma teenagery.

„Mnohokrát díky!“ volal přes hluk motoru Sirius. „Jsme vašimi dlužníky!“

„Jo, těšilo nás!“ řekl James. „A nezapomeňte: Elvendork! Hodí se pro obě pohlaví!“

Pak se zatřásla zem, až si Fisher s Andersonem ve strachu padli do náruče; jejich auto se s žuchnutím opět vrátilo na čtyři kola. Poté se motorka nejprve postavila na zadní a nato se za užaslého pohledu obou strážníků vznesla do vzduchu: James a Sirius odlétali nočním nebem, zadní světla za nimi blikala jako mizející rubín.

Zdroj: potterharry.net

Žádné komentáře
 
Doufám že se vám tu líbí a že se tu vyznáte :-)